19. - 27. 10. 2026 | Sicílie: Ostrov mezi východem a západem II.: Messina, Taormina, Syrakusy, barokní města ve Val di Notto a oblast kolem Etny

Termín: 19. - 27. 10. 2026

Jen málo míst na světě nabízí na poměrně malém prostoru natolik fascinující kombinaci památek lidské dovednosti a nádherné přírody, jako Sicílie. Ostrov ležící mezi Evropou Afrikou, na němž se střetávaly politické a kulturní vlivy Řecka, Kartága a Říma, později pak křesťanské Byzance a muslimských Arabů a Berberů. V 11. století ovládli Sicílii Normané, kteří ve svých impozantních stavbách zachovali mnohé z arabských podnětů. Nesmazatelné stopy zde zanechali Štaufové, francouzští Anjouovci i španělští Aragonci. Významnou kulturní kapitolu představuje dědictví jedinečného sicilského baroka, svědectví o době, kdy se o strategicky významný ostrov přetahovali Habsburkové a Bourboni.

Z mocenského a kulturního centra západního Středomoří se v nové době stala chudá a zapomenutá periferie Evropy, zpustošená suchem, epidemiemi a zemětřeseními. Zájem o Sicílii se znovu probudil na přelomu 18. a 19. věku v souvislosti s rozvojem kulturní turistiky a snahou o poznávání především antických památek. Protože jeden časově omezený zájezd nedokáže ani při maximální úspornosti postihnout byť jen nejvýznamnější pamětihodnosti tohoto úžasného ostrova, připravili jsme pro vás dvě cesty za uměním na Sicílii. Obě představují památky ze všech historických období. Zájezd v roce 2025 směřoval z Palerma podél západního cípu Sicílie okolo Trapani na jižní pobřeží a dále do vnitrozemí. Aktuální pouť míří naopak na východní část ostrova, k pobřeží Jónského moře a do okolí Messinské úžiny a sopky Etny.

Program připravil prof. PhDr. Vít Vlnas, Ph.D., specialista v oboru výtvarného umění a kulturní historie 16.-19. století.

Program zájezdu:

V pondělí 19. října
Odlet z Prahy. Sraz účastníků ve 04:30 hodin v odletové hale Letiště Václava Havla, (spojovací chodba mezi Terminály 1 a 2, pult pro cestovní kanceláře vedle chodu J), kde bude čekat zástupce cestovní kanceláře s cedulí UMĚLECKÝ KLUB ARS AURO. Odbavení a odlet do Catanie. Předpokládaný přílet do Catanie v 11.00 hodin.

Transfer z letiště v Catanii do Cefalù.

CEFALÙ
Katedrála, vystavěná ve 12. a 13. století náleží k nejslavnějším památkám normanské architektury na italské půdě. V jejím interiéru lze nalézt pozoruhodné hlavice sloupů (částečně z antických časů) a především nádhernou mozaiku, kterou v roce 1142 vytvořili mistři z Konstantinopole na objednávku krále Rogera II. V její ikonografii se prolínají byzantské motivy s prvky západního křesťanství i islámu.

Možnosti individuální procházky starým městem, eventuálně návštěvy Musea Comunale Mandralisca (v jehož sbírce se nalézá mj. portrét od Antonella da Messina a řecký kratér s komickým výjevem), či výstupu k Dianinu chrámu, vybudovanému ve 3. stol. př. n. l. Římany na místě starší svatyně.

Nocleh v hotelu v Cefalù.

V úterý 20. října
Po snídani odjezd do Messiny.

MESSINA
Katedrála, vysvěcená roku 1197 za přítomnosti císaře Jindřicha VI., byla prakticky zničena náletem roku 1943. Současná stavba je rekonstrukcí, v jejímž interiéru se dochovaly zbytky mozaik ze 14. století. Chrám SS. Annunziata dei Catalani pochází rovněž z druhé poloviny 12. století a vykazuje silný byzantský vliv. V centru města se nalézá renesanční pomník Dona Juana d´Austria, nemanželského syna císaře Karla V., pod jehož velením vyplula z Messiny roku 1571 spojená křesťanská flotila vstříc historickému vítězství nad Osmany v bitvě u Lepanta.

V závislosti na časových okolnostech možnost individuální návštěvy Musea Regionale s Polyptychem se sv. Řehořem od Antonella da Messina a dvěma pozdními díly Caravaggiovými, připomínajícími mistrův pobyt v Messině roku 1608 (Klanění pastýřů a Vzkříšení Lazara).

Odjezd do Taorminy a nocleh v hotelu v Taormině.

Ve středu  21. října
Po snídani odjezd do Casalevecchio Siculo a po jeho prohlídce návrat do Taorminy.

Casalvecchio Siculo
V malé vesnici v údolí Fiumara di Forza d'Agrò mezi Messinou a Taorminou stojí bazilika sv. Petra a Pavla, jeden z nejlépe zachovaných a také nejpůsobivějších normanských chrámů na Sicílii. Původně kostel založil král Roger v roce 1116 a znovu jej vystavěl roku 1172 jistý Gerhard Frank na náklady katechumena Theosterikta. Stavba postrádá jakoukoliv sochařskou výzdobu, působí navenek harmonií svých strohých konstrukcí a zajímavým barevným řešení, založeným na kombinaci červeného cihelného zdiva, černého lávového kamene a světlého vápence s pískovcem. Trojlodí osvětlují dvě kupole v ose hlavní lodi.    

TAORMINA
Město založené Řeky v sousedství staršího sikulského osídlení, později římská kolonie a ještě později centrum byzantské moci, které se dokázalo až do počátku 10. století bránit arabským nájezdům. Nejvýznamější památku představuje Teatro Greco, které je navzdory svému názvu převážně římskou stavbou; jde po Syrakusách o druhé největší antické divadlo na Sicílii. Areál dodnes slouží původnímu účelu. Na místě řecké agory, pozdějšího římského fóra, stojí Palazzo Corvaja z 15. století, jehož součást tvoří původní arabská obytná věž, jediná, která se v Evropě dochovala.

Katedrála sv. Mikuláše získala díky restaurátorským zásahům ve 20. století svůj „původní“ vzhled z doby rané renesance. V jejím interiéru se dochovaly obrazy Antonina Giuffrèho a Antonella da Saliba. Krásnými příklady stavitelství 14. století jsou Palazzo Vecchio Ciampoli, Palazzo S. Stefano a Badia Vecchia.

Nocleh v hotelu v Taormině.

Ve čtvrtek 22. října

SYRAKUSY
Přístavní město založené kolem roku 735 př. n. l. kolonizátory z řeckého Korintu a nazvané podle blízkých močálů, které původní obyvatelé označovali slovem Syrakka. V první polovině 5. století, pod vládou tyranů Gelona a Hierona I., se stal syrakuský městský stát nejvýznamnějším kulturním střediskem západní části řeckého Středomoří. Jeho samostatnou existenci, poznamenanou vnitřními mocenskými boji a vnějším lavírováním mezi spojenectvím tu s Římem, tu s Kartágem, ukončil v roce 212 př. n. l. římský vojevůdce Marcellus, který dobyl Syrakusy po dvanáctiletém obležení. Vítězům zde padl za oběť i slavný učenec Archimedes. Nové město zde vzniklo až za vlády císaře Augusta, nikdy však už nedosáhlo někdejší slávy.

Znovu dobyl Syrakusy v roce 535 válečník Belisar, tentokrát pro východořímského císaře. Byzantince vystřídali roku 878 Arabové a po dalších dvou staletích Normané.

Celodenní prohlídka města zahrnuje ostrov Ortigii a pevninskou část. Ideové centrum antické Ortygie představuje papyrem zarostlý pramen zasvěcený nymfě Arethuse, symbol Ortygie křesťanské pak chrámový okrsek. Dnešní katedrála je navenek dílem barokní obnovy po ničivém zemětřesení v roce 1542 V jádru ale jde o starší normanskou baziliku, zabudovanou do obdivuhodně zachovaného dórského chrámu, založeného po roce 480 př. n. l. a zasvěceného bohyni Athéně.   

V okolí dómu se nalézají další významné stavby: Arcibiskupský palác, barokní radnice a elegantní klasicistní Palazzo Beneventano del Bosco, sídlo komendy maltézských rytířů. Blízký kostel S. Lucia alla Badia se pyšní velkolepým Caravaggiovým plátnem Pohřeb sv. Lucie. Raně křesťanská panenská mučednice Lucie je milovanou a uctívanou patronkou Syrakus.

Na jižním výběžku ostrova Ortygie se rozkládá Castello Maniace, štaufská pevnost vybudovaná Fridrichem II. mezi lety 1232–1240. Jméno hradu připomíná byzantského admirála Georgia Maniakese, který na tomto strategickém místě vybudoval první kastel už roku 1038.

Cestou k mostu, jenž spojuje ostrov s pevninskou částí města, nelze minout chrám Apollona a Artemidy, archaickou řeckou svatyni, sloužící později jako křesťanský kostel i jako muslimská mešita. Za španělské nadvlády tu byla vystavěna kasárna, v jejichž interiéru se podařilo antickou stavbu opět objevit až v roce 1860.

V pevninské části města, mimo obvod někdejších hradeb, se nalézá kostel nad hrobem sv. Lucie, vybudovaný na místě, kde světice podle legendy zahynula mučednickou smrtí. Dnešní podoba chrámu pochází z konce 17. století, první svatyně zde však vznikla již v 6. století. Pod kostelem se nalézají nejrozsáhlejší katakomby celé Sicílie. Hrob panenské mučednice je prázdný, vojevůdce Maniakes dal uctívané ostatky poslat do Konstantinopole, odkud je v roce 1204 přenesli křižáci do Benátek. Zde, v kostele S. Geremia, odpočívá sv. Lucie dodnes.

Parco Archeologico ve čtvrti zvané Neapolis, severozápadně od městského jádra, zahrnuje další antické památky, soustředěné v někdejším posvátném okrsku kolem slavného Řeckého divadla. Zachovaly se zde i ryze účelové památky, jakými byly lomy na kámen (Latomia del Paradiso). Blízko vstupu do areálu lze spatřit pozůstatky Oltáře Hierona II. (mezi 241–215 př. n. l.), největšího známého obětního oltáře antického světa (byl větší než např. oltář v maloasijském Pergamonu).

Syrakusy bývaly spolu s Athénami a později i Alexandrií nejproslulejšími divadelními středisky řeckého Středomoří. Existence divadla je zde doložena od 5. století př. n. l. a je známo i jméno projektanta budovy, jímž byl Demokopos zvaný Myrilla. Vzhledem k rovinatému terénu jde zřejmě o „nejplošší“ řecké divadlo vůbec.

Západně od divadla leží svatyně Apollona Temenita z konce 7. stol. př. n. l. a zbytky několika nekropolí. V jedné z nich (Groticelle) ukazují domnělý hrob Archimedův. Rozměrná umělá jeskyně známá jako Ucho Dionýsiovo se spojuje se syrakuským tyranem, který zde vybudoval vězení pro své nepřátele a využíval akustických efektů k tomu, aby mohl skrytě poslouchat jejich výpovědi. Ve skutečnosti šlo zřejmě o součást svatyně zasvěcené bohyni Deméter.

Syrakusy se pyšní rovněž římskou arénou ze 3. století. Svými rozměry (140 × 119) se tento amfiteátr řadil mezi největší v celé římské říši.     

Museo Archeologico Regionale Paolo Orsi zahrnuje systematickou sbírku nálezů z předantické a antické doby, největší svého druhu na Sicílii. Významné jsou zejména kolekce mincí, keramiky a plastiky (proslulá Venuše Anadyoméné zv. Landolina).

Mimo archeologický park se nalézají další památky. V blízkosti náměstí Piazza della Vittoria byla během stavebních prací odkryta část starověkého městského okrsku Acradina s úsekem dlážděné ulice a zbytky chrámu bohyň Deméter a Koré. Takzvané Římské gymnázium je ve skutečnosti divadlo a svatyně z flaviovské doby. Pevnost Euryalos na návrší západně od centra města vybudoval tyran Dionýsios, zdejší hradby však sloužily ještě k obraně Syrakus před Araby v 9. století. Právě zde zřejmě zahynul během římského útoku v roce 212 př. n. l. fyzik a matematik Archimedes.

Ubytování v hotelu 3 plus hvězdy na ostrově Ortigia v historickém centru Syrakusy.

V pátek 23. října
Po snídani odjezd do Nota se zastávkou v Avole.

AVOLA
Jedno z barokních měst, nově vybudovaných při sicilském východním pobřeží po ničivém zemětřesení roku 1693. Je vytyčeno na půdorysu pravidelného šestiúhelníku, do kterého je vložen rovnoramenný kříž s náměstím na konci každého ramene a centrálním tržištěm uprostřed. Současnou podobu Avoly určují především působivé secesní stavby z počátku 20. století.

NOTO
„Hlavní město sicilského baroka“ a součást světového kulturního dědictví UNESCO, město, které se počátkem 21. století doslova probudilo k novému životu po desetiletích nezájmu, chátrání a „neočekávaných“ případů zřícení zanedbaných historických domů. Plánovitě založená barokní aglomerace vznikla po zemětřesení roku 1693, kdy bylo rozhodnuto o přesunu zničeného města stejného jména na místo vzdálené zhruba 16 km. Urbanistický koncept vytyčil učenec Giovanni Battista Landolina. Je založen na pravidelné „šachovnicové“ uliční síti a na důsledném oddělení čtvrti správních a sakrálních budov od rezidenčních obvodů. Na výstavbě se podíleli architekti Rosario Gagliardi, Vincenzo Sinatra a Paolo Labisi. Vzhledem k odporu místního obyvatelstva, včetně šlechty a kléru, jež budování města cílevědomě bojkotovalo, se Noto stavělo prakticky po celé 18. století.

Nejvýznamnější stavby města nalezneme podél severojižní osy. Dominuje jim karmelitánský kostel, jehož interiér (ca 1770) je zralým dílem Gagliardiho. Nástropní freska je zajímavým ikonografickým svědectvím o dobových kontroverzích ohledně neposkvrněného početí P. Marie. Výrazný palác Nicolaci Villadrota (dnes městská knihovna) tvoří spolu se sousedním kostelem Montevergine jedinečnou urbanistickou kulisu, charakteristickou pro sicilské pozdní baroko. Osmiboká kupole vévodí někdejšímu jezuitskému chrámu S. Carlo al Corso (Rosario Gagliardi?, 1736–1746). Blízký kostel dominikánů (Rosario Gagliardi, 1703–1727, portál Vincenzo Sinatra) je zajímavý důmyslným propojením centrálního a podélného plánu. Chiesa del Crocifisso (Rosario Gagliardi, 1715) má nedokončenou hlavní fasádu, jejíž portál nese dvojice kamenných lvů přenesených ze starého Nota. V interiéru se nalézá bohatě štukovaná kaple Landoliniů (1787) a socha tzv. Sněžné Madony, jediné signované dílo Francesca Laurany na Sicílii.

Katedrála sv. Mikuláše a Corrada se stavěla v letech 1700–1770. V padesátých letech 20. století byla „zrekonstruována“ za použití betonu; váha nových stavebních prvků se v roce 1996 přičinila o zřícení kupole a střechy. Obnova, dokončená v roce 2007, již respektovala původní technologie. V sousedství dómu se nalézá Biskupský palác a Palazzo Ducezio (Vincenzo Sinatra, 1746), sídlo městské správy s barokním Zrcadlovým sálem, v němž se dochoval původní mobiliář.

Severně od hlavního náměstí leží několik drobnějších chrámových staveb. Benediktinský kostel S. Salvatore (1707–1791) ukazuje vývoj architektonického tvarosloví od baroka po klasicismus. Patrné jsou zde vlivy portugalského tzv. platereskního stylu. V bývalém klášteře sídlí malé městské muzeum (Museo Civico) s dokumenty o barokní výstavbě města. Někdejší kostel benediktinek S. Chiara představuje se svým oválným půdorysem, pravoúhlým kněžištěm a předloženým atriem zajímavou ukázku vynalézavosti Gagliardiho prostorových řešení. Projekt vycházel z liturgických ustanovení řádu.   

Nocleh v hotelu v Notu.

V sobotu 24. října
Po snídani odjezd do Scicli, Modiky a Cava d´Ispica, návrat zpět do Nota.

SCICLI
Scicli byla původně pevnost, kontrolující cesty z vnitrozemí k pobřeží. Po zemětřesení v roce 1693 se zde barokní tvarosloví rozvinulo do obzvláště bizarních forem. Je to patrné zejména v okolí hlavní třídy Via Mormino Penna a náměstí Piazza Italia. Ze světských staveb vyniká svým průčelím Palazzo Beneventano, ze sakrálních pak trojice kostelů S. Bartolomeo, Chiesa del Carmine a Chiesa Madre.

Scicli společně s blízkou Ragusou (a dalšími městečky Val di Noto) posloužilo svými malebnými scenériemi jako základ pro digitální montáž, jejímž výsledkem je fiktivní sicilské provinční město jménem Montelusa, dějiště seriálu detektivních příběhů Komisař Montalbano (literární předloha Andrea Camilleri, režie Alberto Sironi, hlavní role Luca Zingaretti). Právě Via Mormino Penna „hraje“ v jednotlivých epizodách roli hlavní monteluské ulice. Obdobně radnice (Municipio) vystupuje v úloze policejní stanice. Montalbanův scénický dům na pláži stojí v osadě Punta Secca a dnes funguje pod značkou Casa di Montalbano jako penzion.

MoDICA
Prastaré výšinné sídlo, v helénistické době známé pod jménem Motyca. Za Arabů prosperující hospodářské středisko, za Normanů královské sídlo. Po zničení zemětřesením v roce 1693 byla Modica obnovena na původním místě v barokním duchu. Katastrofu přežil jeskynní kostel San Niccolò Inferiore z 12. století, v jehož lodi se nalézají byzantinizující fresky. Barokní chrámy se vyznačují průčelími dramaticky rozvinutými po způsobu divadelních kulis; k jejich působivosti přispívají široká předložená schodiště (S. Pietro a zejméno S. Giorgio, vysvěcený roku 1738, jehož projekt se připisuje Rosariu Gagliardimu).

Moderní čtvrť s barokními paláci se rozkládá kolem třídy Corso Umberto I. Zde, v domě č. 159, sídlí od roku 1880 slavná čokoládovna Antica Dolceria Bonajuto. Modica proslula jako „město čokolády“ díky Španělům, kteří zde již v raném novověku nalezli prostředí odpovídající klimatickým poměrům v Jižní Americe – a tudíž příhodné pro pěstování kakaových bobů, dovážených z „Nové Indie“. Dostatek lávového kamene navíc umožňoval drtit boby po aztéckém způsobu. Obliba čokolády (a zisků spojených s její výrobou a prodejem) se v Modice udržela i po konci španělské nadvlády.   

CAVa D’ISPICA
Fascinující procházku troskami města, zničeného v roce 1693 zemětřesením, nabízí Parco Archeologico della Forza. Ruiny se nalézají v malebné vápencové rokli, jejíž stěny jsou doslova provrtány tisícovkami otvorů. Umělé jeskyně byly ve starověku součástmi obrovských nekropolí, ale od byzantských časů se stále častěji využívaly i jako příbytky, stáje a skladiště. Dochovalo se i několik skalních kostelů, mezi nimi   raně křesťanská svatyně S. Maria La Cava se zbytky nástěnných maleb.

Nocleh v hotelu v Notu.

V neděli 25. října
Po snídani odjezd do Catanie.

CATANIA
Catania (Katánie) je dnes druhým největším městem Sicílie. Založili je roku 729 př. n. l. kolonizátoři z řecké Chalkidy, kteří od původních obyvatel, Sikulů, převzali také název lokality: Katana (Pahorek). V 7. stol. n. l. zde vládce Charondas vydal významný právní kodex, který se v řeckém světě těšil stejné autoritě jako zákoníky Solonův či Likurgův. Roku 476 př. n. l. dobyl Katanu syrakuský tyran Hieron I. Město bylo posléze obnoveno osadníky ze Syrakus a nově příchozími obyvateli z Peloponésu, tentokrát pod jménem Etna. Za válek mezi Syrakusami a Aténami se Etna/Katana, kam se mezitím vrátila část původních obyvatel, postavila na stranu Atén. Vládce Syrakus Dionýsios I. za to dal místní obyvatele prodat do otroctví a jejich domovy přenechal v plen svým žoldnéřům. Jako jedno z prvních sicilských měst padla Catanie do rukou Římanů (263 př. n. l.). Znovu potrestáni byli její obyvatelé poté, co se přidali během občanských válek na stranu Pompeia proti Caesarovi.

Obdivuhodný talent občanů Catanie postavit se v každém konfliktu na stranu poražených se projevil i ve středověku. Za vlády Fridricha II. se zapojili do povstání proti císaři – a byli opět potrestáni. Tuto další historickou prohru připomíná hrad Castello Ursino, vybudovaný jako bašta na obranu proti rebelům.

Katedrála byla založena koncem 11. století jako první normanský dóm na Sicílii a kombinuje sakrální a obranné funkce – včetně inspirace arabskými pevnostmi. Uvnitř se nalézají hroby králů z aragonské dynastie a je tu pohřben také hudební skladatel Vincenzo Bellini. Dómské náměstí a jeho okolí, stejně jako třída Via Crociferi, dokládají velkorysost pozdně barokní obnovy města v 18. století pod vedením architekta Giovanniho Battisty Vaccariniho.

Castello Ursino vybudoval Fridrich II. (1239) jako nedobytnou pevnost na skále, tyčící se nad tehdejším přístavem (dnešní podoba pobřeží v Catanii je výsledkem mohutného výronu lávy z Etny v roce 1669 a několika zemětřesení). Ve 14. století se stal kastel příležitostnou rezidencí aragonských panovníků a později si jej pro své potřeby upravili španělští místokrálové. Dnes tu sídlí městské muzeum. Římskou minulost města připomíná divadlo pro 7000 diváků při úbočí někdejší řecké akropole a zbytky amfiteátru, při jehož stavbě bylo použito různorodých materiálů: tmavého bazaltu, bílého vápence a červených cihel (Piazza Stesicoro). Nejvyhledávanější římskou památku Catanie zřejmě představují někdejší lázně Terme Achilliane, tvořící součást Diecézního muzea (v sousedství dómu).

Nejmohutnější novodobou sakrální stavbou Catanie je benediktinský chrám S. Niccolò l’Arena, v současné podobě pocházející z doby poslední, ne zcela dokončené rekonstrukce po zemětřesení roku 1703. Podle dobových relací se spolu s přilehlým klášterem mělo jednat o největší katolický stavební komplex v Evropě.

Kostel Sant’Agata al Carcere, původem z 12. století, byl vybudován na místě údajného vězení, v němž byla držena před svou mučednickou smrtí svatá patronka Catanie. V jeho podzemí se nalézá krypta ze 3. století.     

Z novodobých pamětihodností Catanie stojí za návštěvu například oblast Le Ciminiere, někdejší průmyslová čtvrť, jejíž industriální architektura se využívá jako Kulturní centrum Zo. Sídlí zde muzea sicilské kinematografie a vylodění Spojenců na ostrově v roce 1943.

Nocleh v hotelu v oblasti Catanie.

V pondělí 26. října
Po snídani odjezd do oblasti kolem Etny.

Etna (název z indogermínského „Aid-na“, tj. „hořící“) je se svými 3323 metry nadmořské výšky nejvyšší činnou sopkou v Evropě a současně i nejvyšší horou Sicílie. Zároveň jde i o „nejmladší“ horu na ostrově, jehož podloží tvoří převážně vápenec.

Staří Řekové spatřovali v sopce vězení nestvůrného Týfóna, posledního z Titánů, případně železárny boha Héfaista, kterému v díle pomáhali mohutní Kyklopové. Filozof Empedoklés, který studoval Etnu zblízka, se v roce 433 př. n. l. vrhl do hlavního kráteru, aby tak demonstroval, že jej stoupající plyny udrží ve vzduchu. Jeho hypotéza se nepotvrdila a Empedoklés se stal první historicky známou obětí vulkánu. O půltisíciletí později popsal sopku známý římský polyhistor Plinius starší, který sám nakonec zahynul při erupci Vesuvu v roce 79 n. l.

Během našeho putování se přiblížíme hlavnímu masivu Etny od severu, tj. od horského střediska Linguaglossa (Etna Nord). Konkrétní program bude aktualizován podle dané situace. Vzhledem ke zvýšené vulkanické činnosti sopky v posledních letech nelze předvídat možná opatření v oblasti a turistickou přístupnost jednotlivých míst v okolí kráterů.

Podle časových okolností zastávka v městečku Randazzo na severním výběžku horského masivu Etny. Osada vznikla za časů byzantského panství nad ostrovem a byla od počátku historicky rozdělena do tří obvodů: Řeckého, Latinského a Lombardského. Za vlády Štaufů i Aragonců se stalo Randazzo oblíbeným letoviskem šlechty. Město se, vzhledem ke svým třem „národům“ pyšní třemi katedrálami, zasvěcenými sv. Mikuláši z Bari, sv. Martinovi a Panně Marii. Poslední z nich je nejmladší (1217–1239) a také nejvýstavnější. V roce 1943 sloužilo Randazzo vzhledem ke své strategické poloze jako důležitý opěrný bod německé obranné linie. Proto na něj směřovaly četné spojenecké nálety, které jej z 85% zničily. Dnešní malebná podoba městečka je tak prakticky kompletní rekonstrukcí.

Pevnost Castello Svevo, součást historického městského opevnění a někdejší vězení, slouží jako místní muzeum (Museo Vagliasindi). Jsou zde vystaveny mimo jiné zajímavé keramické nádoby z blízké řecké nekropole a tradiční sicilské loutky.         

Nocleh v hotelu v oblasti Catanie.

V úterý 27. října
Po snídani transfer na letiště, odbavení a předpokládaný odlet z Catanie v 15:50 hodin. Plánovaný přílet do Prahy ve 22:10 hodin.

Cena zájezdu 49 860 Kč za osobu pro členy Uměleckého klubu, Klubu přátel Stavitelů, Klubu přátel GHMP a Klubu Academia a 51 230 Kč cena pro ostatní zájemce zahrnuje letenku včetně letištních tax do Catanie a zpět (pravidelná linka Lufthansa do Catanie přes Mnichov a zpáteční přes Brusel s Brussels Airlines), která zahrnuje 1 zavazadlo na odbavení do nákladového prostoru do 20 kg, jedno příruční zavazadlo do 8 kg nepřesahující rozměry 56 x 45 x 25 cm.

Veškeré autobusové transfery dle programu.

1x ubytování s polopenzí ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Cefalú,

2x ubytování s polopenzí ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Taormina/Girdini Naxos, 1x ubytování s polopenzí ve 3+ hvězdičkovém hotelu v Siracusa,

2x ubytování s polopenzí ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Noto a 2x ubytování s polopenzí ve čtyřhvězdičkovém hotelu v okolí Catanie.

Místního anglicky mluvícího průvodce v: 2 hodiny Cefalú, 2 hodiny Messina, 2 hodiny Taormina, 4 hodiny Siracusa, 8 hodin Noto, 2 hodiny   Catania a 8 hodin Etna/Randazzo. Místní průvodce v těchto městech je dle místních vyhlášek povinný a skupiny se nesmí bez něj organizovaně pohybovat po těchto lokalitách. Zdravotní a cestovní pojištění, osobní audio-guide systém a výklad historika umění.

Pojištění storna zájezdu lze sjednat za cenu 1 160 Kč.

Vstupné nutno uhradit z vlastních prostředků (výdaje asi 150 Eur). V ceně není zahrnuta městská taxa (cca 26 Eur/osoba). Částku na spropitné za služby 50 eur/osoba vybere průvodce na srazu na letišti.

Příplatek za jednolůžkový pokoj činí 7 300 Kč.